JAN BUDAŘ - PROTI PROUDU
Festival Břehy.
V KUPE se Jan Budař představí v několika podobách své tvorby. Večer zahájí vernisáž výstavy Proti proudu, kde jej poznáme jako fotografa a malíře. Následovat bude program Na vodárně s Janem Budařem - otevřená debata o tvorbě, životě a také inspiracích, doplněná o jeho autorskou hudbu. Večerem provází Jiří Siostronek.
Jan Budař (*1977) patří k nejvýraznějším osobnostem současného českého filmu a též divadla. Je hercem, režisérem, scenáristou, hudebníkem, spisovatelem i ilustrátorem - všestranným umělcem, který se vědomě vyhýbá škatulkám a rád hledá vlastní cesty.
Je pro něj typická hravost a dětská imaginace, ale i hloubka a vážnost. Dokáže být ironický, laskavý i provokativní zároveň. Působí jako citlivý a intuitivní tvůrce, který se nebojí odhalovat svůj vnitřní svět a jít proti proudu - i za cenu kontroverze. Právě v tom spočívá jeho originalita.
14.4. - 12.6.
JURA BOSÁK - KUPE? KUPE!
Festival Břehy.
V KUPE se Jura Bosák představí v několika podobách své tvorby. Večer zahájí vernisáž jeho autorské výstavy, která nabídne pohled na Bosákovu výtvarnou tvorbu. Následovat bude program Na vodárně s Jurou Bosákem a hudebními hosty - setkání plné povídání, ale také živé hudby. Večerem provází Jiří Siostrzonek.
Jura Bosák (*1982) je zpěvák, textař, výtvarník a výrazná osobnost místní blues-folkové scény. Stojí v čele kapel Expedice Apalucha a Dobrozdání, dvou projektů, v nichž se už více než dvacet let prolínají žánry, poezie i osobitý humor.
Expedice Apalucha patří k respektovaným jménům domácí folkrockové scény; jejich album Zpomal, páve! získalo pozornost kritiky i nominaci na Ceny Jantar. Dobrozdání, původně komorní projekt, se postupně proměnilo v energickou kapelu propojující blues, folk, country i rock.
Bosákovy písně stojí na silných českých textech s poetickou hloubkou i nadhledem. Proto bývá označován za „duši opavské blues-folk-rockové scény“. V roce 2021 se stal prvním laureátem Ceny Davida Stypky (Ceny Jantar).
17.4. - 12.6.
DUŠAN URBANÍK - KANÁRKOVÁ ŽLUŤ NA KNOFLÍKY
Festival Břehy.
Kurátorem výstavy je Jan Kunze, který ve svém výběru a koncepci zdůrazňuje ticho, rytmus a vnitřní soustředění jako klíče k porozumění tvorbě Dušana Urbaníka.
Dušan Urbaník (*1958) je autor, jehož tvorba nevolá po pozornosti. Není okázalá, nesnaží se překřičet svět - a přesto silně rezonuje. Nese v sobě tichou hloubku, soustředěnost či výjimečný výtvarný talent. Urbaník je tvůrce vzácné skromnosti a též neúnavné vnitřní koncentrace. Nehledá efektní řešení, hledá krásu a přítomnost.
Jeho kresby a grafiky působí jako tiše znějící partitury - vrství se, opakují, jemně se proměňují. Síla těchto děl spočívá v napětí mezi rytmem a náhodou, pravidelností anebo drobným vychýlením. Tvorba prošla cestou od obrazných ilustrací přes konceptuální přístup až k formální jednoduchosti, která je však plná významu.
Urbaníkova díla svět nepopisují - jsou mu přítomná. Nezobrazují krajinu, ale dýchají s ní. Pracuje v cyklech, které se organicky rozrůstají jako větve stromu či proud řeky. Každý list je variací, tichým dialogem mezi formou a obsahem.
Jeho tvorba připomíná, že umění nemusí být složité, aby bylo hluboké. Že výjimečnost může vyrůstat z ticha, klidu a soustředění.
Vernisáž této výstavy nabídne jedinečné setkání s autorovou tvorbou a také kurátorským pohledem - zveme vás ke společnému otevření výstavy, která se prožívá spíše v tichu než v hluku.
18.6. -
STARÉ ŽENY - MILENA VALUŠKOVÁ
Výstava fotografií.
Hluboce lidský a nadčasový portrét starých žen z dělnické kolonie v roce 1983, zachycený s mimořádným respektem a empatií.
Fotografie starých žen, převážně vdov, vytvořila Milena Valušková v rámci většího dokumentárního celku, který vznikal dělnické kolonii ve Štěpánově u Olomouce v roce 1983. Valušková se tam dostala jako dokumentátorka Státní památkové péče, jejímž úkolem bylo zdokumentovat původní charakter proletářské zástavby z přelomu 19. a 20. století. Vedle prosté dokumentace však vznikl osobní, hluboce empatický portrét žen, které v této zchátralé kolonii dožívaly svůj život v podmínkách často pod hranicí důstojnosti. Valušková se s obyvatelkami postupně sblížila, sdílela jejich každodennost, stala se jejich tichou společnicí. Díky tomuto vztahu mohla vzniknout obrazová výpověď, jež vyniká neokázalou kompozicí, jemností i přirozenou poezií. Fotografie přibližují pomalé plynutí času, jehož tok je narušován jen smutnými zprávami o úmrtí sousedů.
V době vzniku těchto fotografií neexistoval pojem jako age shaming či zkoumání sociálního postavení žen ve stáří. Přesto Valušková intuitivně předběhla svou dobu: zachytila svět, který byl přehlížen, a životy, které tehdejší společnost (i fotografie) často ignorovala. V jejím cyklu nejsou tyto ženy pouhými objekty dokumentu, ale nositelkami paměti, důstojnosti a tichého smíření. Valuškové se podařilo zachytit jejich každodenní realitu s respektem, empatií a uměleckou vizí, která dodnes oslovuje svou lidskostí anebo nadčasovostí.
Vernisáž výstavy proběhne ve čtvrtek 18.6. v 17.00 hodin.