DŮM UMĚNÍ - Opavský svět kultury

Sestavuji aktuální kalendář ...
Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

GALERIE, VÝSTAVY, PŘEDNÁŠKY
DŮM UMĚNÍ

Pekařská 12, 746 01, Opava, tel.: +420 553 668 734, +420 734 862 481
www.oko-opava.cz
e-mail:
dum.umeni@oko-opava.cz

otevřeno: út - pá 13.00 - 18.00, so - ne 10.00 - 18.00 hod.


15.4. - 14.8.
DIALOGY 2022 - KRAJINY ČEKÁNÍ
Výstava.
Čekání, zvláštní stav, který bývá vyplněn určitou formou prázdnoty. Mimo ni je ale očekávání doprovázeno neklidem. Je stavem před. Budoucnost je napínána a též přitahována dostředivou silou. Téměř se ji můžeme dotknout, přesto zde ještě není. Při čekání se zvláštním způsobem čas přimyká k jednomu bodu. Může být provázeno jak radostným napětím, vzrušující nervozitou, tak pocity smutku. Každopádně čekání je symptomatickým projevem civilizace. Patří k životu, stejně podstatně jako například radost, nebo smutek. Může se stát prostorem smysluplně vyplněným například četbou, rozhovorem, pozorováním, poslechem, nebo meditaci, stejně tak ale může zrcadlit naši nezvládnutou psychiku projevující se v lepším případě, nervozitou a neklidem, v případě horším třeba výbuchem vzteku. Zdá se, že v prizmatu současného fungování světa se ale snažíme čekání, tuto poetickou marnost, zcela odmazat, popřít a eliminovat. Jakékoliv formy čekání jsou vlastně nežádoucí, jsou to hluché pauzy, které nedávají smysl. Jsou symbolem prokrastinace, ztráty času, znakem nevyplněného vzduchoprázdna. Přitom právě čekání by mohlo být prostředkem naší vlastní transformace, obratem ke introspekci, sebereflexi, či k důstojnější a soustředěnější reflexi vnějšího světa. Okénkem změny.
Každopádně čekání, jeho tichá atmosféra, má velkou estetickou kvalitu. Ta je v mnoha uměleckých dílech vyjádřena tu explicitně, tu spíše podprahově. Čekání je přítomné jako častý obsahový moment napříč dějinnou výtvarnou produkcí. Je obsaženo v portrétech, aktech, krajinomalbě, nebo v konkrétních žánrových výjevech. Výstavou, sestavenou ze sbírkového fondu GVUO jsem se pokusil vytvořit domnělou krajinu čekání, sestavenou ze jeho rozličných podob. Výtvarná díla téma přenášejí symbolicky, jinotajem, pod nímž se téma skrývá spíše latentně, jindy se divák setká s příkřejší dokumentací. Výstava jako celek se stává prostorem čekání a má zprostředkovat poetickou atmosféru, v níž čekat neznamená ztrácet čas.




15.4. - 5.6.
JAKUB ČUŠKA - VYCHÝLENÍ
Výstava.
Malíř Jakub Čuška (1989*) vytváří ve svých obrazových skladbách bitonální kompozice. Na jednu stranu se opírá o fotorealistický přenos obrazové informace, vzápětí naraci znejišťuje a překlápí ji do snového tajemství. Jeho figury budí dojem loutek, ve smyslu konsternace, či paralyzované statičnosti. Autor je zároveň podrobuje rozkladným silám. Tato dekonstrukce ovšem nesleduje motiv zraňování a destrukce. Odečítání fyziognomií, tělesných objemů, nebo partií figury navozuje spíše romantizující jinotaj.
Jakubovy malby vedou k zamyšlení, jeli člověk a jeho životní situace jasně pojmenovatelným fenoménem, nebo spíše neprobádanou záhadou. V každém z nás se vyskytují nebývalé schopnosti, s nimiž ale neumíme pracovat. Na vině jsou naše životní role, ke kterým nás přivedla výchova, škola a společenské paradigma. Lidský život je stále strukturován a následně petrifikován do víceméně ustrnulých pozic a rolí. Co se skrývá na pozadí? Jakub Čuška rozviřuje tuto otázku různými znejišťujícími a determinačními malířskými prostředky. Nejsou rozhodně vztaženy jen k figuře, kterou vždy formálně manipuluje a vychyluje z optické „normality“. Stejně podstatnou v jeho vizuálních kompozicích je hra s předměty a proprietami. Ty bývají záhadně denaturovány, podobně jako figura sama. Barevné skvrny, s nejasným objemovým vývinem se v druhém čtení zjevují v konkrétní předměty. Znejistěno je ale i prostředí, do něhož je děj zasazen. Nevíme, zdali se nacházíme v interiéru, či exteriéru. Naše oči těkají v záhybech surreálného tajemna a hledají záchytný bod. Někdy ho objevují, jindy ne, a někdy si ho musí zkrátka dosadit. V tom tkví síla a charakter specifické cesty současné mladé malby opírající se o často zmiňované inspirační okruhy klužské a lipské školy, u níž se narativní, zobrazivá složka snoubí s tou tajeplnou.
Atmosféra Čuškových obrazů podprahově odráží povahu současného světa, v němž na jedné straně pokračuje kontinuální diskurz vědeckých analýz ve snahách osvětlit fungování lidských či přírodních fenoménů, na straně druhé je naše ohledávání světa čím dál víc zastíráno faktem, že do hloubky, za věci samé jen stěží dohlédneme. Na jedné straně se rozvijí humanismus, podpora vědy a ekologie, stejně silně jsou však přítomny rozkladné síly devalvující sociální i životní prostředí. Sociální sítě zprostředkovávají komunikaci, stejně podstatně jako nám ji berou…
Náš bipolární svět se stále pohybuje na pomezí pevného a rozostřeného obrysu, na pomezí rozpoznatelné a zastřené tváře, na pomezí prostoru a ne-prostoru.
Výrazným aspektem Jakubovy malby, podporující ono napětí mezi reálnem a ireálnem je barevný posun navozující až psychedelický prospekt. Barvy na jeho plátnech se často rády vymaňují z normality, z obvykle vnímaných barevných rejstříků. Vytvářejí zcela autonomní, někdy, řekl bych, až toxický výraz, přecházející u figur v karikaturu. Rozhodně lze o mnohých kompozicích říct, že reprodukují atmosféru snu, nebo snad blouznění. Přesto nacházíme v Čuškových obrazech spíš klid než neklid. Figury nenesou gestickou expresivitu, povětšinou klidně stojí a napětí je utvářeno prostřednictvím již zmíněné barevnosti, nedokončenosti tvarů, nebo přechodem z konstrukce kresby do objemové malby.
Figura je v rámci kompozice prostorově upřednostňována. Je středem pozornosti. Někdy jsou kvůli ní dokonce popřena měřítka a perspektivní předpoklady. Podobně jako například u gotické malby nalezneme vzájemný měřítkový nesoulad zobrazovaných předmětů.
Na Čuškových plátnech překvapuje šíře výtvarného jazyka, od fotorealistických detailů, přes gauguinovskou vizuální tradici širokých tahů štětce, jimiž autor vynáší kontinuální obrysovou linii, ale dojít můžeme až k reziduím fauvistické interpretace barvami, ke surrealismu, a v některých případech až na hranice abstrakce.  
Atmosféra ticha, jakéhosi bezčasí, je permanentně narušována „utrháváním“ tvarů, nebo přecházením z objemové malby do kresebných skeletů. V nedořečenosti Jakubových pláten je velký kus poetiky, pravdivosti o oné stále přítomné ambivalenci současného světa. Jeho malba je živým vizuálním organismem, který nabízí stále nové perspektivy čtení.




15.4. - 5.6.
ŠIMON SZABO - CONNECTION
Šimon Szabo (1988, Žilina) patří mezi absolventy ateliéru Sochy na Fakultě umění Ostravské univerzity. Po dobu studia působil pod vedením sochaře Jaroslava Koleška. Účastnil se také několika zahraničních pobytů, které ovlivnili jeho současnou tvorbu. Mezi nejdůležitější zahraniční zkušenost řadí autor stáž u sochaře českého původu Vladimíra Škody v Paříži. Práce Šimona Szaba se pozvolna vzdaluje od tradičních sochařských médií k experimentu s různými druhy současných materiálů.
Od absolvování studia se změnila nejen forma autorových děl ale také vnímání světa samotným autorem. Za zrodem této dějové linky stojí především dospívání, přeměna hodnot a potřeb umělce samotného. Vlastním experimentem plynule přechází také ke technice vizuálních homonym. Tato technika umožňuje propojení předmětů příbuzného vzhledu, ale oddlišné funkce či významu jako například využití parohů, kovových pantů, přísavek a dalšího přídavného materiálu. Tímto doplňkovým materiál autor vyjadřuje spojení tvarů, významů a také naráží na působení libida a nekonečnou mezilidskou přitažlivost.
Koncept jednotlivých děl čerpá také z historie vztahů mezi jednotlivými pohlavými, kterými je autor silně fascinován. V dílech Šimona Szaba můžeme společně pozorovat také spojení organických linií a objektů, které jsou uměle vytvořeny a zasazeny do společného kontextu jednotlivých sochařských děl. Inspiraci nachází převážně v tématech jakými jsou vztahy, sexualita a anatomie, které autor společně propojuje s názvoslovým ve vztahu k vesmíru a vesmírné estetice.  Autor řeší převážně sám sebe a mezilidské vztahy. Pomalu se odklání od klasického vnímání sochy a témata sexuality vyjadřuje ve mimozemské podobě. Klade důraz především na geometrii, strukturu, kontrast barev anebo materiálů.
V tvorbě je také patrná důležitá otázka ekologie a podstata obnovy jednotlivých pozemských i nadpozemských organizmů. Šimon Szabo využívá široké spektrum vizuálního projevu. Svými díly zasahuje i do veřejného prostoru a pracuje i s formou současného videoartu. Ve své práci preferuje hru bez pravidel a vystupuje tak ze zajetých kolejí sochařského řemesla. Řídí se jeho vlastní interakcí, která jej může zasáhnout kdekoliv a kdykoliv.




15.4. - 5.6.
ZBYNĚK JANÁČEK / MIRA MACÍK - NONPRINTS
Nahliadnutím do histórie umenia a média grafiky sa odkryjú mnohé generácie umelcov podieľajúcich sa na alternatíve v prístupoch k voľnej výtvarnej tvorbe. Bez stanovených medzí sa tento proces sústreďuje na odklon tradičného k experimentálnemu v práci se matricou, tlačou a výtlačkom, hrou na území iných médií, myšlienkovými postojmi a tiež akčnými prejavmi v procese tvorby, výslednou podobou inštalácie a interakcie s divákom. Tým sa grafika stáva jednou z najtvárnejších médií výtvarnej tvorby, ktorá si však napriek formovaniu a ohýbaniu jej pôvodnej funkcie a podoby, zachováva svoj status, estetickú, myšlienkovú hodnotu.
Po dlhý čas spočívala báza grafiky v dvoch dimenziách. Mnohí autori pracovali na preformovaní tejto zásady, ktorá sa stala zbytočným obmedzením. Potenciál tohto média siaha skrz stanovené zásady a jeho tendencia k pokroku sa premieta v presahoch do viacrozmernej sféry. Využitím tradičnej, či naopak experimentálnej tlače a vykročením ze bezpečného plošného územia sa grafika dokáže adaptovať do troch dimenzií. Východiskom naďalej zostáva technológia tlače v ploche a finálna fáza zasahuje do objektu.
Výstava s názvom Nonprints predstavuje tvorbu dvoch významných autorov Zbyňka Janáčka a Mira Macíka. Obaja autori pracujú nielen v médiu grafiky, ale aj se experimentovaním a presahmi do iných médií. Diela autorov odkazujú na nekončiaci vývoj grafiky, povahu nevyhnutnosti základných pilierov grafiky a možnosti, ktoré toto médium prináša. Tento vývoj je zastúpený grafikami v serigrafii, digitálnej tlači, ve transformovaných a multiplikovaných vrstvách, grafikami prechádzajúcimi do trojrozmerných objektov a asambláží, rozdielnymi ukážkami aspektov tvorivej činnosti.
Tvorba Zbyňka Janáčka je systematická a premyslená. Serigrafia a digitálna tlač sa stali dokonalým prostriedkom k nájdeniu správneho východiska k pozorovaniu a zobrazeniu sveta okolo nás. Diela komunikujú s divákom v novom spôsobe videnia obrazu optickou ilúziou v spleti farieb a geometrických tvarov. Pracuje s pohybom - statické geometrické tvary sa násobením a vrstvením, vplyvom svetla a vzdialenosti rozpohybujú a spoja vo jeden celok. Od plochy sa Janáček presúva aj k tvorbe trojrozmerných objektov, často využíva zrkadlá a svetlá, ktoré sú nástrojom pre jeho autorský výskum elementov geometrie.
Od stanovenej a premyslenej štruktúry postupu Zbyňka Janáčka, Mira Macík naopak vstupuje do tvorby s impulzom, ktorý dominuje počas celého procesu vytvárania grafík, koláží a asambláží. K transformácii obrazu sa dostáva prostredníctvom recyklácie realizovaných prác, dochádza tak k nekončiacemu procesu vzniku a zániku tvorivej činnosti, v ktorom je finálna fáza každého diela len efemérnou zastávkou ve neukončenosti. Vo svojich dielach využíva celý potenciál, ktoré mu prepojenie grafiky aj koláže prináša - od dekonštrukcie obrazu k multiplikácii jednotlivých častí, až k hranici abstrakcie. Často nerozpoznateľné kľúčové body zlievajú obraz do farebných polí pretkaných kresbou s dominujúcim reliéfom asambláže.
Výstava Nonprints je zamyslením nad tvarovateľnosťou grafiky ako média, ktorého tradícia vychádza primárne z plochy. Je náhľadom do sféry experimentov, myšlienok, vplyvov a preferencií autorov, do paradoxov akými sú chaos v systéme a statickosť ve pohybe.
Prof. Zbyněk Janáček (*1957)
Zbyněk Janáček od roku 2016 vedie ateliér Grafiky na Katedre grafiky a kresby Fakulty umění Ostravskej univerzity. V roku 2017 bol menovaný profesorom pre odbor Výtvarná umění na Akademii výtvarných umění v Prahe. Je laureátom Ceny Vladimíra Boudníka, ktorá sa udeľuje významným grafikom za celoživotné dielo. Je členom Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Umělecké besedy, Klubu konkretistů a Sdružení Q.
MgA. Mira Macík (*1993)
Mira Macík je absolventom ateliéru Grafiky na Katedre grafiky a kresby Fakulty umění Ostravskej univerzity (doc. Mgr. Marek Sibinský, prof. Zbyněk Janáček). Zaujíma sa najmä o techniku serigrafie a taktiež tvorí koláže. Pôsobí ako kurátor v Telegraph Gallery a ve Galerii současného umění Prostějov.




1.1. - 31.12.
MICHAL ŠKAPA - STARMAN
Neónová instalace.

There's a starman waiting in the sky
He'd like to come and meet us
But he thinks he'd blow our minds

Tam je Starman a čeká na obloze
rád by nás navštívil
ale myslí si, že nám to odpálí mozek...

Refrén ze slavné písně od Ziggy Stardusta nebo-li Davida Bowie. Jeho texty jsou jednou ze inspirací k vytvoření světelného objektu na střechu opavského Domu umění. Vertikální protáhlá přístavba, která se zvedá z terasy a přiléhá k domu může připomínat právě odpalovací rampu pro rakety cestující ke hvězdám. Hvězdám, které reprezentují naše sny a touhu po poznání něčeho co nás přesahuje, možná nových světů a bytostí. Silueta člověka, kosmonauta, průzkumníka, jenž se vydává na cestu za dobrodružstvím do nových světů. Neónová instalace od Michala Škapy je vymyšlena speciálně na míru daného prostoru a je jedním z typických výrazových prostředků autora. Sestává ze několika barevných neónových trubic, které tvoří uzavřený okruh a svití svým charakterictickým barevným světlem a tvoří tak magickou světelnou kresbu na ploše stavby. Objekt bude umístěn na exteriéru Domu umění trvale.





1.1. - 31.12.
MIROSLAV BROOŠ - DAROVANIE… ZEME III
Před Domem umění v Opavě na zatravněném prostranství pod dohledem Utíkající dívky trvá a neustále se proměňuje specifická instalace akademického výtvarníka prof. Miroslava Brooše. Jde o třetí fázi výstavy „Darování… Země“, jež probíhala v Domě umění v rámci festivalu Bezručova Opava. V tomto unikátním projektu dochází k splynutí darované země z různých koutů Slovenska, České republiky a dalších míst s tou opavskou…


1.1. - 31.12. / kostel sv. Václava
OBRAZ OSLAVENÍ SV. VÁCLAVA
Obraz Oslavení sv. Václava je přístupný celoročně v kostele sv. Václava, pouze v případě příprav svateb a dalších akcí může být kostel pro veřejnost uzavřen.
Autorem obrazu, představující scénu po zavraždění knížete Václava, je vídeňský malíř Anton Petter, který jej dokončil v roce 1844 původně pro hlavní oltář katedrály sv. Václava v Olomouci. Práce na obraze provázely spory o konkrétní podobě se zadavatelem, tehdejším olomouckým arcibiskupem Maxmilianem Josephem Sommerau-Beeckhem. Právě kvůli nespokojenosti arcibiskupa a kritice ze strany tisku nebyl obraz na hlavní oltář nikdy nainstalován. Byl uložen na půdě Kroměřížského zámku, několikrát přesunut, až se na něj postupně zapomnělo. Znovuobjeven byl v roce 2011, kdy také začaly restaurátorské práce. V roce 2012 byl nejdříve vystaven v ostravské multifunkční hale Gong a v roce 2014 umístěn v presbytáři kostela sv. Václava v Opavě. Vedle zajímavých historických reálií obraz upoutá diváka svým výrazným koloritem a kompozicí založenou na protikladech. Díky své velikosti (rozměry malby 825 x 490 cm) jde o největší obraz sv. Václava, jaký byl kdy vytvořen.



 
TOPlist
Copyright 2016. All rights reserved.
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky