Nádražní okruh 31, 746 01, Opava, tel.: +420 553 622 999
www.szm.cz
e-mail: szm@szm.cz
Slezské zemské muzeum v Opavě je pomyslnou branou do Slezska. Jeho zájem sahá od živé i neživé přírody přes prehistorii, historii až k dějinám umění, a to především v oblasti českého Slezska, severní a severovýchodní Moravy. Slezské zemské muzeum v Opavě je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Je nejstarším veřejným muzeem na území dnešní České republiky, jeho historie sahá až do roku 1814. Zároveň je muzeum se svými 2 400 000 sbírkovými předměty třetím největším muzeem v ČR.
V současnosti spravuje šest expozičních budov a areálů: vedle Historické výstavní budovy v centru Opavy jsou to Arboretum Nový Dvůr ve Stěbořicích, Národní památník II. světové války v Hrabyni, Památník Petra Bezruče v opavské Ostrožné ulici, Areál československého opevnění Hlučín - Darkovičky a Srub Petra Bezruče v Ostravici.
14.9.2022 - 23.4.2023
OBNOVENÁ KRÁSA
Jedním z hlavních úkolů každého muzea je péče o sbírky. S tím úzce souvisí pravidelné konzervování a restaurování sbírkových předmětů, které by bez těchto odborných zásahů zůstaly i nadále ležet bez povšimnutí v depozitářích muzea. Proto jsme se rozhodli prezentovat výsledky náročných restaurátorských zásahů široké veřejnosti, která tak může sama posoudit, jak restaurátoři naplňují své často skryté, přesto však tolik záslužné poslání.
Konzervace a restaurování předmětů kulturního dědictví představuje samostatný vědní obor, který řeší problémy záchrany a ochrany památek s důrazem na zachování maximální schopnosti každého sbírkového předmětu vypovídat v současnosti a také budoucnosti o společnosti.
V rámci výstavy je prezentována pestrá paleta sbírkových předmětů, které prošly různými restaurátorskými ateliéry a snahou je, aby tato skutečnost nepůsobila rušivě, naopak jde o to, ukázat, že každé restaurované dílo si zachovalo svoji dobovou tvář. U takto vystavených exponátů je reflektováno jejich poškození před restaurováním, vlastní průběh restaurování a samozřejmě konečný výsledek. Jednotlivé fáze restaurátorských postupů musí být pečlivě dokumentovány, restaurátoři musí dbát na to, aby v rámci zvolené metody práce přispěli nejen k záchraně a zachování svěřeného díla, ale také ke plnému respektování jeho autenticity. Všechny ostatní vlivy, včetně subjektivních snah, musí ustoupit do pozadí. Tímto se profese restaurátorů liší od tvůrčích umělců, jejichž cíle jsou právě opačné. S každou novou zakázkou je tak restaurátor povinen brát v úvahu veškeré etické závazky, které tímto úkolem přejímá. Pokud by si tyto zásady neosvojil, nemohl by restaurovat nebo by restauroval špatně.
Vysoké nároky kladené na kvalitu pracovních postupů podporují intenzivní rozvoj vědního oboru konzervace a restaurování, který je klíčovým garantem uchování jedinečných a neopakovatelných hodnot kulturního dědictví. Do procesů restaurování ve stoupající míře přispívají vědečtí pracovníci z oboru chemie, fyziky, biologie, biochemie, farmakologie, elektroniky, počítačové techniky a dalších oborů. Díky tomu jsou restaurátorské zásahy kvalifikovanější, účinnější, trvalejší, méně poškozující originální hmotu památky a ve svých důsledcích i ekonomičtější. Je ale nutné si uvědomit, že výše zmíněné přírodovědné obory v žádném případě nenahrazují úlohu restaurátora, případně historika, ale pouze poskytují podklady a rozvíjejí základnu pro jejich náročnou práci.
Važme si starých věcí umělecké a řemeslné výroby, nejen pro jejich hodnotu, ale také jako práci a odkaz našich předků, minulost našeho národa.