KUPE - Opavský svět kultury

Vodárenská věž, Janská 7, 746 01, Opava, tel.: +420 602 250 559

1.1. - 31.12.

KURT NAFURT

Stálá expozice Kurta Gebauera.

1.1. - 31.12.

OPAVA ŽELEZNIČNÍ

Stálá venkovní výstava o historii železnic na Opavsku. Výstava se uskutečňuje za podpory Statutárního města Opava.

1.1. - 31.12.

OPAVA ŽELEZNIČNÍ PLUS

Nová vnitřní expozice o historii železnice na Opavsku, která rozšiřuje současnou venkovní výstavu Opava železniční. Vnitřní expozici si můžete po předchozí domluvě prohlédnout vždy v otevírací době KUPE od 15.30 do 19.30 hodin. Vstupné je dobrovolné.

27.3. - 30.5.

MARIUSZ FORECKI - PRACH/EVOLUCE IMPÉRIA

Výstava fotografií.

Mariusz Forecki pořídil svoje fotografie během mnoha cest po bývalém Sovětském svazu - v závěrečném stádiu jeho existence a během formování nového společensko-politického uspořádání. Na tuto dobu vzpomíná jako na bouřlivou éru, která si v sobě nesla následky, jaké nikdo, včetně Foreckého, nemohl předvídat: „Sledoval jsem, jak bývalé republiky Sovětského svazu znovu získávají svoji nezávislost. Viděl jsem zrod nových států, boj o identitu, návrat vysídlených národů a emigraci za lepším životem. Tehdy jsem si neuvědomoval, že jsem svědkem událostí, které se později staly symboly rozpadu státu vybudovaného na tyranii a nepředstavitelném lidském utrpení. Z prachu tohoto kolapsu se vynořil obraz nového impéria, které se pod rouškou demokracie pomocí brutální propagandy a moderní sociotechniky přeměnilo v impérium zla, ohrožující svět založený na ideálech humanismu a lidském právu na svobodu a štěstí.“

Kurátor Adrian Wykrota charakterizuje Foreckého jako fotografa s romantickou duší, jehož citlivost, odvaha a neúnavná vytrvalost v činnosti se přetavují v touhu vyprávět příběhy o světě a jeho lidech. Forecki pevně věří v sílu dokumentárního záznamu. Jeho práce je provázena upřímností a respektem k subjektům, které dokumentuje, popoháněna nikoli touhou posílit své vlastní fotografické ego, ale hlubokou potřebou vytvořit pravdivý záznam naší doby a šířit povědomí o jejích problémech.

Mariusz Forecki (1962) je fotograf a autor knih. Mnoho let dokumentuje lidi, kteří jsou zapleteni do společensko-politických procesů. Fotografoval mimo jiné v Afghánistánu, Arménii, Čečensku, Dagestánu, Litvě, Ukrajině a v Židovské autonomní oblasti v Rusku. Účastnil se nizozemského festivalu Noorderlicht, Bienále fotografie v Praze, Měsíce fotografie v Bratislavě, Bienále fotografie v Poznani a festivalu Kaunasphoto v Kaunasu. Je absolventem a doktorandem Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Spoluzaložil nadaci Pix.House. Získal četná ocenění v soutěžích novinářské a také dokumentární fotografie. Je laureátem Umělecké ceny města Poznaň, ocenění Svazu polských uměleckých fotografů a stipendistou ministra kultury a národního dědictví. Vede kurzy dokumentární fotografie ve škole dokumentu Pix.House a ve Vratislavské škole fotografie.

Výstava je výběrem fotografií z Foreckého knihy KURZ / DUST / ПЫЛЬ. Kniha získala hlavní cenu na 32. měsíci fotografie v Bratislavě (2022), titul Foto kniha roku (2022) ve nejvýznamnější polské soutěži novinářské fotografie Grand Press Photo a byla nominována na různá další prestižní ocenění.

Tato výstava byla vytvořena spolkem 400 ASA, Mariuszem Foreckým, Adrianem Wykrotou, Vladimírem Birgusem a Institutem tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě Opava.

28.4. - 2.5.

JAN BINDR - NĚCO ZE ŽIVOTA

Výstava, výstava bude k vidění v druhém patře věže.

Ing. arch. JAN BINDR

Po absolvování střední průmyslové školy stavební nastává otázka, co dál. V tomto období se Jan Bindr zajímá o malbu, grafiku a začíná tvorba jeho prvních grafických listů, výtvarných formou linorytů, valérové techniky a volného dobarvování u jeho prvního učitele Jana Kačírka v Lidové škole umění v Opavě.

Při absolvování základního vojenského výcviku začíná vytvářet první kovové plastiky se vojenskou tematikou. Po ukončení vojenské služby nastupuje na Stavební fakultu v Brně. Po roce přestupuje na Fakultu architektury. Zde navštěvuje sochařský ateliér Prof. Miloše Axmana, kde poznává hmatatelné kouzlo prostoru. Po úspěšném absolutoriu studia pracuje jako projektant.

Při realizaci tehdejších staveb, tvořených technologií typových projektů, může jen minimálně uplatnit své výtvarné cítění. Proto často mění zaměstnání, žádné jej však neuspokojuje. Stává se členem Díla Českého fondu výtvarných umělců, zřizuje si ateliér, dílnu. Pro Dílo vytváří drobné dřevěné plastiky, užité předměty, kombinované ve technologii litého cínu. V tomto období poznává pasíře a sochaře Pavla Strakoše, s nímž realizuje prostorové poutače a vývěsní štíty, převážně z nerezu nebo z mědi. Z této spolupráce vzniká přátelství, které přetrvává dodnes.

Sochařské návrhy musí být mnohdy doplňovány kaligrafickými návrhy, které vytváří grafik Dagmar Hlubučková. Stejně jako v Pavlovi i v ní nachází novou kamarádku. Současně jej seznamuje se sochařem světového jména - dnes již zesnulým Vladimírem Preclíkem. Ten se stává pro Jana Bindra největším vzorem jako sochař i člověk. V počáteční etapě své tvůrčí práce (v 80. letech) vystavuje sochy společně s PhDr. Irenou Stanislavovou, která představuje své grafické práce a malbu.

Ke zhmotnění svých sochařských představ používá jako hlavní materiál dřevo v kontrastu s ušlechtilou nerezí, někdy doplněnou sklem. Dřevěné sochy realizuje vlastníma rukama na ateliéru v Opavě, nerezové prvky vytváří ve spolupráci s pasířem Pavlem Strakošem. Přírodní texturu dřeva nechává zprvu vyniknout lazurou, a to převážně v hnědém tónu. Ve pozdější době podtrhuje tvar sochy výraznou kontrastní barvou - červenou a černou. V posledním období vytváří díla ze skla a kovu. Své sochy oprošťuje od všeho, co se mu zdá zbytečné a jeho tvorba nese myšlenku čistou, separovanou od všech příkras anebo zbytečností.